Vliv velkých větrných elektráren na chování ptáků ve vnitrozemí

 

Autor: Dr. Josef Štekl

Zdroj: Větrná energie č. 17, 2/02, str. 2-7.                                                                      zpět na úvodní stránku

 


 

I. Úvod

 

     Využívání větrné energie ve vnitrozemí provází živá diskuse a ostré spory s ochránci ptactva. O to je diskuse živější, protože se u některých elektráren jedná o nový prvek v krajině, u něhož nelze vycházet ze zkušeností. Přitom systematické dlouhodobé pozorování  případných negativních vlivů větrných turbín na ptactvo neexistuje. Diskuse je proto spekulativní, dominují jednotlivá pozorování. Spory se vedou především o tzv. polní ptactvo, typické obyvatele zemědělské krajiny. Krajina s polnostmi, zdánlivě bez ptačí fauny, je domovem četných druhů hnízdících ptáků, např. motáka lučního, pochopa rákosního, křepelky, strnada a dalších. Tato krajina je také útočištěm, prostorem k letu a místem k přezimování pro některé vzácné druhy ptactva severní tundry.

    Zcela aktuálním se posouzení vlivu větrných elektráren na avifaunu stalo Zákonem 100/2001 Sb,. ze dne 20. února 2001, o posuzování vlivů záměru na životní prostředí. V části D, která je uvozena názvem „Komplexní charakteristika a hodnocení vlivů záměru na obyvatelstvo a životní prostředí“, v bodě Z, je povinnost zhodnotit vlivy na faunu, flóru a ekosystémy. Zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002.

 

V tomto  článku budeme čerpat ze zprávy Šťastný, Bejček (1993) a (1994). „Demonstrační větrná elektrárna“ EWT 315 kW od českého výrobce ENERGOVARS, s.r.o. na Dlouhé Louce, na níž se výzkum prováděl, měla následující parametry. Jmenovitý výkon 315 kW, výška tubusu 30 m, průměr rotoru 30 m. Tyto studie mají zvlášť velký význam, protože se vztahují k lokalitě v Krušných horách, kde lze očekávat rozsáhlou výstavbu velkých větrných elektráren.

 

     Dále čerpáme z publikace „Ochrana ptáků a větrná energie“ (Vogelschutz und Windenergie), která se zabývá formou autonomních článků konflikty tématu  a možnostmi jejich řešení.

 

 

II. Avifauna zájmového území Dlouhá Louka před zahájením provozu

      „Demonstrační větrné elektrárny“

 

Popis sledovaného území :

   Lokalita výstavby „Demonstrační větrné elektrárny“ je východními okraji obce Dlouhá Louka (okres Teplice) v nadmořské výšce 880 metrů. Bezprostředně je obklopena třemi základními typy prostředí, z nichž žádný nemá původní charakter odpovídající dané nadmořské výšce a klimatu. Všechny jsou pod antropickým či antropogenním vlivem.

   Prvním biotopem  je občasně kosená louka s ojedinělými stromy a pásy dřevin. Převážně šlo o vzrostlé buky, javory a jeřáby. Bylinný porost tvořily převážně kulturní trávy, místy byl bohatě zastoupen koprník.

   Druhý biotop byl tvořen chatovou osadou. Většinou malé a nízké chaty byly obklopeny ozdobnými dřevinami, zejména jehličnany, a ovocnými stromy. V části plochy byly zděné chalupy.

   Třetím biotopem byl les značně poznamenaný průmyslovými imisemi. Vzrostlé smrky byly vesměs vytěženy, z ostatních vzrostlých stromů byly  ojediněle zastoupeny buky, které také tvořily kompaktnější okraj přiléhající k obci Dlouhá louka. Dominovaly zde mladé porosty bříz prostoupené smrky pichlavými, smrky obecnými a modříny o stáří maximálně patnáct let. Místy tvořil výraznější podíl jeřáb obecný. Na několika místech mělo prostředí charakter zarůstající paseky či holiny. Pouze na jednom místě se sčítaný transekt dotýkal malého potoka s příbřežními porosty mladých olší a jív (obr. č. 1).

 

 

Materiál:

          V lese bylo na ploše 32 ha zjištěno celkem 29 druhů  ptáků o celkové průměrné abundanci 125,5 párů, na louce o ploše 8,8 ha 25 druhů ptáků s abundancí 77,8 párů a v chatové osadě na ploše 16,9 ha 20 druhů ptáků o průměrné abundanci 45,6 párů (tab. č.1, 2, 3).

 

 

 

Metodika:

          Z časového hlediska bylo sledováno pouze hnízdní období. Hlavním důvodem byl termín odevzdání závěrečné zprávy, který byl stanoven na konec září 1993. Početnost ptáků byla stanovena pomocí standardní liniové metody . Během druhé poloviny května a první poloviny června bylo uskutečněno celkem deset kontrol, a to vždy v době největší zpěvní aktivity ptáků, tedy jednak od svítání maximálně do 10.30 letního času, jednak navečer. Za pomalé chůze s četnými zastávkami byli sčítáni v pruhu 50 m na obě strany všichni zpívající samci i vidění a přeletující ptáci, přičemž u viděných ptáků byli zaznamenáváni pouze ti, kteří po vyplašení odletěli do stran nebo dozadu. V záznamech byly tyto tři kategorie pozorování pečlivě rozlišovány. Zpívající samci byli při hodnocení považování za celý pár. Ze souhrnných výsledků byl vypočten průměr, z něhož byly odvozeny všechny další charakteristiky.

       V přiložených  tabulkách č. 1 až 3, kde jsou druhy řazeny podle Voouse (1973, 1977) najdeme hodnoty abundance (A) a dominance (S). Abundance je zde chápána jako průměrný počet jedinců určitého druhu na příslušnou sčítanou plochu. Hodnoty denzity byly získány přepočtem hodnot abundance na plochu 10 ha. Dominance vyjadřuje relativní významnost jednotlivých ptačích druhů v daném hnízdním společenstvu ptáků (v %). Podle zastoupení byly druhy zastoupené ve společenstvech rozčleněny na dominantní (5 % zastoupení a více), influentní (1 až 5 % zastoupení) a akcesorické (relativní zastoupení nižší než 1 %).

       Zvláštní pozornost byla věnována ptákům, kteří sice na zkoumaných plochách nehnízdí, ovšem pravidelně sem zaletují za potravou.Tyto druhy budou potenciálně větrnou elektrárnou ohroženy více než ostatní druhy, protože frekvence jejich přeletů nad rizikovým územím bude podstatně větší než u residentů.

 

Výsledky a zhodnocení:

 

       Na lesní ploše bylo zjištěno celkem 29 druhů 5 řádů ptáků o celkové denzitě 39,6 jedinců na 10 ha. Jednoznačně nejvyšší dominance dosáhl budníček větší (25,3%). Mezi dominantní druhy dále patřila pěnkava obecná (10,4 %), linduška lesní (8,1 %) a pěnice slavíková (7,8 %). Mezi influentní druhy zde patří červenka obecná, pěnice černohlavá, pěnice hnědokřídlá, sýkora koňadra, pěvuška modrá, kos černý, rorýs obecný, konopka obecná, křivka obecná, kukačka obecná, strnad obecný, špaček obecný, sýkora lužní, skřivan polní (tab. č. 1). Jako přeletující je možné charakterizovat především rorýse obecného, ale i křivku obecnou a špačka obecného, ovšem naprostá většina druhů tohoto biotopu nejevila tendence k výraznějším přeletům, zvláště ne do prostoru budoucí stavby větrné elektrárny.

      Na louce v bezprostředním okolí plánované větrné elektrárny bylo zaznamenáno celkem 20 druhů tří řádů ptáků o celkové denzitě 26,7 jedinců na 10 ha. Celkem logicky byl druhem, který dosáhl nejvyšší dominanci, skřivan polní (37,1%), následovala linduška luční (20,2%),  křivka obecná (7,1%), strnad obecný 6,8%) a posledním dominantním druhem až na křivku, u které šlo pouze o přelety, jsou vázané buď na zcela otevřené plochy nebo na osamělé stromy a keře, popřípadě pásy dřevin v otevřené krajině. Mezi influentní druhy v tomto biotopu patří špaček obecný, rorýs obecný, poštolka obecná, bramborníček hnědý, drozd kvíčala a pěnice slavíková (tab. č. 2). Jako přeletující je možné považovat většinu zjištěných druhů, kromě výše uvedených dominant. Jde zejména o špačka obecného, rorýse obecného a křivku obecnou, jejíž hojné přelety se odráží i na výsledných hodnotách dominance, ale i drozda kvíčalu, vlaštovku obecnou, jiřičku obecnou a poštolku obecnou.

 

       Na  ploše  v  prostředí chatové osady, která je v bezprostřední blízkosti plánované stavby,

bylo zjištěno 25 druhů tří řádů ptáků o celkové denzitě 89,5 jedinců na 10 ha.Byly zde dva druhy dosahující velmi vysokou hodnotu dominance, a to špaček obecný (24,0%) a pěnkava obecná (22,7%). Kromě těchto dvou druhů je možné do kategorie dominantní zařadit pouze dva druhy : konopku obecnou (9,2%) a pěvušku modrou (6,5%), Značná část zjištěných druhů však spadá do kategorie influentních : rehek domácí, sýkora koňadra, strnad obecný, rorýs obecný, stehlík obecný, kos černý, zvonek zelený, budníček větší, konipas bílý, rehek zahradní, čečetka zimní, drozd kvíčala (tab. č. 3). Mezi přeletující druhy lze v tomto prostředí zařadit opět rorýse obecného, vlaštovku obecnou a špačka obecného.

 

     Celkově bylo v okolí plánované větrné elektrárny ve všech sledovaných biotopech zjištěno 38 druhů z 6 řádů ptáků. Nejvyšší denzita byla v chatové osadě, následoval les a teprve na posledním místě byla louka.

 

     Výstavba demonstrační větrné elektrárny v blízkosti obce Dlouhá Louka (okres Teplice) a její uvedení do provozu může v hnízdním období ohrožovat přeletující druhy jako jsou rorýs obecný, křivka obecná, špaček obecný, drozd kvíčala, vlaštovka obecná, jiřička obecná, poštolka obecná atd.  Na základě zahraničních zkušeností lze konstatovat, že výstavba plánované větrné elektrárny by neměla výrazným způsobem ohrozit hnízdící ani protahující ptactvo.

 

 

Tabulka č. l : Hnízdní společenstvo ptáků lesa

                          A –průměrná abundance, d – průměrná denzita, D – dominance

                           1 – před výstavbou větrné elektrárny

                           2 – po výstavbě větrné elektrárny (VE)

                                 

 

druh

A

d

D

(ex/32 ha)

(ex/10 ha)

(%)

před a po výstavbě VE

1

2

1

2

1

2

hrdlička divoká                                                                                                  

-

3,0

-

0,9

-

1,9

holub hřivnáč                                                                        

0,4

0,5

0,1

0,2

0,3

0,3

kukačka obecná                                                                                   

2,6

7,5

0,8

2,3

2,0

4,8

rorýs obecný                                                                                               

3,4

-

1,1

-

2,8

-

datel černý                                                                                           

0,4

0,5

0,1

0,2

0,3

0,3

skřivan polní                                                                                           

2,0

1,0

0,6

0,3

1,5

0,6

linduška lesní                                                                                    

10,2

10,0

3,2

3,1

8,1

6,5

linduška luční                                                                                     

0,6

5,0

0,2

1,6

0,5

3,2

konipas bílý                                                                                         

0,8

0,5

0,3

0,2

0,7

0,3

pěvuška modrá                                                                                     

4,6

5,0

1,4

1,6

3,5

3,2

červenka obecná                                                                                     

6,0

7,0

1,9

2,2

4,8

4,6

rehek zahradní                                                                                        

1,2

1,5

0,4

0,5

1,0

1,0

kos černý                                                                                       

4,6

4,0

1,4

1,3

3,5

2,6

drozd zpěvný                                                                

-

1,0

-

0,3

-

0,6

drozd brávník                                                            

0,2

1,0

0,1

0,3

0,3

0,6

pěnice hnědokřídlá                                       

5,6

4,0

1,8

1,3

4,5

2,6

pěnice slavíková        

10,0

6,0

3,1

1,9

7,7

3,9

pěnice  černohlavá     

5,8

12,0

1,8

3,8

4,5

7,7

budníček větší            

32,0

39,0

10,0

12,2

25,3

25,2

budníček menší          

1,1

2,0

0,3

0,6

0,7

1,3

sýkora lužní               

2,2

1,0

0,7

0,3

1,8

0,6

sýkora koňadra          

4,6

2,0

1,4

0,6

3,5

1,3

sojka obecná              

0,8

1,0

0,3

0,3

0,7

0,6

špaček obecný           

3,0

6,0

0,9

1,9

2,3

3,9

pěnkava obecná          

13,0

18,5

4,1

5,8

10,4

11,9

zvonek zelený           

0,6

1,0

0,2

0,3

0,5

0,6

konopka obecná        

3,2

1,0

1,0

0,3

2,5

0,6

čečetka obecná          

1,6

4,5

0,5

1,4

1,3

2,9

křivka obecná             

2,8

1,0

0,9

0,3

2,3

0,6

hýl obecný                

0,2

-

0,1

-

0,3

-

strnad obecný

3,0

8,5

0,9

2,7

2,3

5,5

celkem

126,5

155,0

39,6

48,7

100,0

100,0

 

Tabulka č. 2 : Hnízdní společenstvo ptáků louky

                      (symboly viz tabulka č. 1)

 

druh

A

d

D

(ex/16,9 ha)

(ex/10 ha)

(%)

před a po výstavbě

1

2

1

2

1

2

hrdlička divoká

-

0,5

-

0,3

-

0,8

holub hřivnáč

-

6,0

-

3,6

-

9,4

poštolka obecná

1,6

-

0,9

-

3,4

-

rorýs obecný

1,8

0,5

1,1

0,3

4,1

0,8

skřivan polní

16,8

28,0

9,9

16,6

37,1

44,1

jiřička obecná

0,2

-

0,1

-

0,4

-

vlaštovka obecná

0,4

-

0,2

-

0,7

-

linduška lesní

0,4

-

0,2

-

0,7

-

linduška luční

9,2

5,0

5,4

3,0

20,2

7,8

konipas bílý

0,4

1,0

0,2

0,6

0,7

1,6

bramboříček hnědý

1,2

1,5

0,7

0,9

2,6

2,4

drozd kvíčala

1,0

-

0,6

-

2,3

-

drozd brávník

0,2

-

0,1

-

0,4

-

pěnice hnědokřídlá

2,4

-

1,4

-

5,3

-

pěnice slavíková

0,6

-

0,4

-

1,5

-

sýkora koňadra

0,2

-

0,1

-

0,4

-

straka obecná

0,4

0,5

0,2

0,3

0,7

0,8

špaček obecný

2,0

3,0

1,2

1,8

4,5

4,7

pěnkava obecná

0,4

-

0,2

-

0,7

-

konopka obecná

0,2

-

0,1

-

0,4

-

křivka obecná

3,2

17,5

1,9

10,4

7,1

27,6

strnad obecný

3,0

-

1,8

-

6,8

-

celkem

45,6

63,5

26,7

37,8

100,0

100,0

 

Tabulka č. 3 : Hnízdní společenstvo ptáků chatové osady

                       (symboly viz tabulka č. 1)

 

druh

A

d

D

(ex/8,8 ha)

(ex/10 ha)

(%)

před a po výstavbě VE

1

2

1

2

1

2

kukačka obecná                                                                                                   

-

0,5

-

0,6

-

0,6

holub hřivnáč                                                                                         

0,2

-

0,2

-

0,2

-

rorýs obecný                    

2,8

4,0

3,2

4,6

3,6

5,1

vlaštovka obecná               

0,6

0,5

0,7

0,6

0,8

0,6

linduška lesní                     

0,2

-

0,2

-

0,2

-

konipas bílý

1,6

2,0

1,8

2,3

2,0

2,5

pěvuška modrá                                                          

5,2

2,0

5,9

2,3

6,5

2,5

rehek domácí                                                                                          

3,8

4,5

4,3

5,1

4,7

5,7

rehek zahradní                                                                                      

1,2

1,0

1,4

1,1

1,6

1,3

kos černý                                                                                                 

1,8

0,5

2,5

0,6

2,8

0,6

drozd kvíčala                                                                                                       

0,8

-

0,9

-

1,0

-

drozd zpěvný                                                                             

0,2

0,5

0,2

0,6

0,2

0,6

drozd brávník                                                                                               

0,6

-

0,7

-

0,8

-

pěnice pokřovní                                                                          

0,4

0,5

0,5

0,6

0,5

0,6

pěnice hnědokřídlá                                                    

0,4

2,0

0,5

2,3

0,5

2,5

pěnice slavíková              

0,4

5,0

0,5

5,7

0,5

6,4

budníček větší                  

1,2

1,0

1,4

1,1

1,6

1,3

sýkora koňadra                

3,8

0,5

4,3

0,6

4,7

0,6

straka obecná                  

0,2

-

0,2

-

0,2

-

špaček obecný                

19,0

16,5

21,6

18,8

24,0

20,9

pěnkava obecná              

18,0

15,5

20,4

17,6

22,7

19,6

zvonek zelený                  

2,0

5,0

2,3

5,7

2,6

6,4

stehlík obecný                 

2,4

2,0

2,7

2,3

3,0

2,5

konopka obecná             

7,2

3,5

8,2

4,0

9,2

4,4

čečetka zimní                  

1,2

5,0

1,4

5,7

1,6

6,4

strnad obecný                 

3,6

5,5

4,1

6,3

4,5

7,0

hýl rudý

-

1,0

-

1,0

-

1,3

celkem

77,8

79,0

89,5

90,2

100,0

100,0

 

 

Závěr a věcná doporučení:

 

 

V okolí Dlouhé Louky, kde bude postavena „Demonstrační větrná elektrárna“ byl proveden výzkum hnízdních společenstev ptáků ve třech nejvýznamnějších biotopech – v lese, na louce a v chatové osadě (viz obr. č. 1). Bylo shledáno, že výstavbou elektrárny nebude zasažena žádná lokalita zasluhující ochranu. V blízkosti nebylo zjištěno hnízdiště žádného ohroženého druhu. Vzhledem k termínu odevzdání závěrečné zprávy nebylo možné provést analýzu situace během podzimní migrace. Na základě vlastních výsledků a zkušeností zahraničních autorů lze předpokládat, že výše uvedená elektrárna nebude mít  v zásadě rušivý vliv na avaifaunu. Nelze doporučit osvětlení elektrárny v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek. Světlo ptáky v takových situacích přitahuje a tudíž by se zvýšilo riziko jejich kolize s elektrárnou. Průzkum bude nutné zopakovat po uvedení díla do provozu.

 

III. Avifauna zájmového území po zahájení provozu „Demonstrační větrné elektrárny“

 

Úvod:

 

     Předkládaná práce je logickým pokračováním etapy I „Avifauna zájmového území Dlouhá Louka před zahájením provozu demonstrační větrné elektrárny“. Na stejných lokalitách byla v odpovídajícím termínu provedena shodnou metodikou sledování hnízdních populací ptáků.

 

     Cílem etapy II bylo zmapovat hnízdní společenství ptáků v bezprostředním okolí „Demonstrační větrné elektrárny Dlouhá Louka“ po jejím uvedení do provozu.

 

 

Materiál:

 

         V lese bylo na ploše 32 ha zjištěno celkem 29 druhů ptáků o celkové průměrné abundanci 155,0 párů, na louce o ploše 16,9 ha 10 druhů ptáků s průměrnou abundancí 63,5 párů a v chatové osadě na ploše 8,8 ha 23 druhy ptáků o průměrné abundanci 79,0 párů (tab. č. 1, 2, 3).

 

Metodika:

          Z časového hlediska bylo sledováno pouze hnízdní období. Hlavním důvodem byl termín odevzdání závěrečné  zprávy, který byl stanoven na konec září 1994. Početnost ptáků byla stanovena pomocí standardní liniové metody (viz Šťastný 1974). Během druhé poloviny května a první poloviny června 1994 bylo uskutečněno celkem osm kontrol za srovnatelných podmínek jako v roce 1993 (Šťastný, Bejček 1993).

 

          V přiložených tabulkách č. 1 až 3, kde jsou druhy řazeny podle Voose (1973, 1977), najdeme hodnoty abundance (A), denzity (d) a dominance (D).Abundance je zde chápána jako průměrný počet jedinců určitého druhu na příslušnou sčítanou plochu. Hodnoty denzity byly získány přepočtem hodnot abundance na plochu 10 ha.Dominance vyjadřuje relativní významnost jednotlivých ptačích druhů v daném hnízdním společenstvu ptáků (v %). Podle zastoupení byly druhy zastoupené ve společenstvech rozčleněny na dominantní (5% zastoupení a více), influentní (1 až 5% zastoupení) a akcesorické (relativní zastoupení nižší než 1 %).

 

Výsledky a zhodnocení:

 

     Na lesní ploše bylo zjištěno celkem 29 druhů  pěti řádů ptáků. Počet druhů tedy přesně odpovídá roku 1993, ovšem byly prokázány drobné změny v druhové skladbě. Celkem 26 druhů bylo zaznamenáno v obou sledovaných letech. V roce 1994 byly navíc zjištěny tyto druhy : hrdlička divoká, rehek domácí a drozd zpěvný. Na druhé straně rorýs obecný, rehek zahradní a hýl obecný byli zaznamenání pouze v roce 1993. Zajímavý je vzrůst celkové denzity ze 126,5 ex./10 ha v roce 1993 na 155 ex./10 ha v roce 1994. Na tomto vzrůstu se podílely především následující druhy : kukačka obecná, pěnice černohlavá, budníček větší, pěnkava obecná a strnad obecný. Mezi dominantní druhy je možné zařadit zejména budníčka menšího (25,2% oproti 25,3 %  roce 1993), dále pak pěnkavu obecnou (11,9% oproti 4,5% v roce 1993), pěnici černohlavou (7,7% oproti 4,5% v roce 1993), lindušku lesní (6,5% oproti 8,1 v roce 1993) a strnada obecného (5,5% oproti 2,3 v roce 1993). K influentním druhům patří kukačka obecná, červenka obecná, pěnice slavíková, špaček obecný, pěvuška modrá, linduška luční, čečetka zimní, kos černý, pěnice hnědokřídlá, hrdlička divoká, budníček menší, sýkora koňadra (tab. l).

 

         Z přeletujících druhů, které jsou potenciálně nejvíce ohroženy lopatkami rotoru větrné elektrárny, byli zjištěni špaček obecný, křivka obecná a čečetka zimní. Oproti roku 1993 chyběl rorýs obecný, což vzhledem k výsledkům na ostatních plochách nesouvisí s činností větrné elektrárny.

 

     Na louce v okolí větrné elektrárny bylo v roce 1994 zaznamenáno celkem 10 druhů tří řádů ptáků, což znamená oproti roku 1993, kdy byl prokázán výskyt 20 druhů, znatelný úbytek. Nebyl zjištěn žádný druh řádu dravců a navíc dva druhy řádu měkkozobých. Celková denzita naopak stoupla z 26,7 ex./10 ha v roce 1993 na 37,8 ex./10 ha. Druhem, který dosáhl nejvyšší dominanci, byl opět skřivan polní (44,1% oproti 37,1% v roce 1993), jehož denzita stoupla z 9,9 na 16,6  ex./10 ha. Následovala křivka obecná s dominancí 27,6% (v roce 1993 pouze 7,1%), holub hřivnáč s dominancí (9,4 % v roce 1993 chyběl) a linduška luční s dominancí 7,8% (v roce 1993 20,2%). Strnad obecný a pěnice hnědokřídlá, druhy, které v roce 1993 též patřily mezi dominantní druhy, nebyly v roce 1994 vůbec zjištěny. V případě křivky šlo pouze o přelety, totéž platí o influentním špačkovi a akcesorickém rorýsovi a strace. V případě hřivnáče a akcesorické hrdličky divoké jde o zálety za potravou. Zbylé dominantní druhy jsou vázané na otevřené plochy. Mezi influentní druhy  v tomto biotopu patří špaček obecný, bramborníček hnědý a konipas bílý. Pokud srovnáme druhové spektrum ptáků na tomto biotopu v letech 1993 a 1994, dojdeme k jednoznačnému závěru, že se v roce 1994 oproti roku 1993 výrazně zjednodušilo. V obou letech bylo zjištěno následujících osm druhů : rorýs obecný, skřivan polní, linduška luční, konipas bílý, bramborníček hnědý, straka obecná, špaček obecný a křivka obecná. Navíc byly pozorovány pouze dva druhy, hrdlička divoká a holub hřivnáč. Oproti tomu nebylo ve srovnání s rokem 1993 v roce 1994 na této ploše prokázáno 12 druhů : poštolka obecná, jiřička obecná, vlaštovka obecná,linduška lesní, drozd brávník, pěnice hnědokřídlá, pěnice slavíková, sýkora koňadra, pěnkava obecná, konopka obecná a strnad obecný. Kromě toho došlo vyjma skřivana polního k výrazným posunům v hodnotách denzity a dominance u druhů zaznamenaných v obou letech. Všechny popsané změny v hnízdním společenstvu ptáků sledované plochy zcela jistě nejsou výsledkem provozu větrné elektrárny, nýbrž zásadních změn v ekosystému, které nastaly při výstavbě zmíněného díla a rozoráním téměř celé louky (tab.2).

 

    Na ploše s chatovou osadou, která bezprostředně sousedí s větrnou elektrárnou, byly v roce 1994 zjištěny 23 druhy tří řádů ptáků. Ubyl zástupce řádu měkkozobých (holub hřivnáč) a naopak přibyl zástupce řádu kukaček (kukačka obecná). V roce 1993 bylo zaznamenáno 25 druhů, z toho 20 druhů shodně s rokem 1994 a zbylých pět druhů, konkrétně holub hřivnáč, linduška lesní, drozd kvíčala, drozd brávník a straka obecná, v záznamech z roku 1994. chybí. Naopak tři druhy, kukačka obecná,pěnice černohlavá a hýl rudý, byly prokázány nově. Celková denzita v roce 1994 odpovídala 90,2 ex./10 ha. Tato hodnota úzce koresponduje s celkovou denzitou hnízdního společenstva ptáků v roce 1993 – 89,5 ex./ha. Druhem s nejvyšší dominancí v obou letech byl špaček obecný (1994 – 20,9%, 1993 – 24,0%), následovala pěnkava obecná (1994 – 19,6%, 1993 – 22,7%) a další dominantní druhy : strnad obecný (1994- 7%, 1993 – 4,5%) pěnice slavíková (1994 – 6,3%, 1993 – 0,5%), zvonek zelený (1994 – 6,3%, 1993 – 2,6%), čečetka zimní (1994 – 6,3%, 1993 – 1,6%), rehek domácí (1994 – 5,7%, 1993 – 4,7%) a rorýs obecný (1994 – 5,1%, 1993 – 3,6%). Konopka obecná a pěvuška modrá, které byly v roce 1993 druhy dominantními, v roce 1994 patřily pouze mezi influentní (4,4% resp. 2,5%) dalšími influentními druhy v roce 1994 byli konipas bílý, pěnice hnědokřídlá, stehlík obecný, rehek zahradní a budníček větší. Značný počet dominantních druhů (8) lze považovat za doklad toho, že toto prostředí o značné vegetační nejednotnosti výrazně zvyšuje druhovou pestrost hnízdního společenstva ptáků. Z hlediska faunistického je velmi zajímavý výskyt hýla rudého. Tento, v posledních desetiletích šířící se druh, patří v oblasti Krušných hor mezi velmi vzácné hnízdivce. Mezi přeletující druhy, tedy druhy nejvíce ohrožené provozem větrné elektrárny, lze v tomto prostředí zařadit opět rorýse obecného, vlaštovku obecnou a špačka obecného (tab. 3).

 

     Celkově bylo na všech třech plochách v okolí demonstrační větrné elektrárny Dlouhá Louka v roce 1994 zjištěno 36 druhů z pěti řádů ptáků (měkkozobí, kukačky, svišťouni, šplhavci a pěvci), což je o dva druhy a jeden řád (dravci) méně než v roce 1993. Konkrétně čtyři druhy zjištěné v roce 1993 (poštolka obecná, jiřička obecná, drozd kvíčala, hýl obecný) nebyly v roce 1994 prokázány a naopak dva druhy (hrdlička divoká a hýl rudý) byly v roce 1994 zaznamenány nově. V obou letech byl nejvyšší počet druhů zaznamenán na ploše s lesem (1993 –25, 1994 – 29), následovala plocha s chatovou kolonií (1993 – 25, 1994 – 23) a otevřená plocha v bezprostředním okolí větrné elektrárny (1993 – 20, 1994 – 10). Nejvyšší celková denzita byla zjištěna v prostředí chatové osady (1993 – 89,5. 1994 – 90,2 ex./10 ha), následoval les (1993 – 39,6, 1994 – 48,7 ex./10 ha) a otevřená plocha (1993 – 26,7, 1994 – 37,8 ex./10 ha).

 

     Předpoklad, že výstavba demonstrační větrné elektrárny v blízkosti obce Dlouhá louka (okres Teplice) a její uvedení do provozu může v hnízdním období ohrožovat přeletující  druhy  jako jsou rorýs obecný, křivka obecná, špaček obecný, drozd kvíčala, vlaštovka obecná, jiřička obecná, poštolka obecná atd., se nesplnil Výrazné změny ve struktuře hnízdního společenstva ptáků na otevřené ploše byly bezesporu způsobeny devastací plochy v bezprostředním okolí větrné elektrárny, související s její výstavbou a rozoráním větší části lučního porostu. Uvede-li  provozovatel plochy kolem elektrárny do stavu před výstavbou, lze předpokládat, že v poměrně krátké době dojde ke stabilizaci hnízdního společenstva ptáků bez ohledu na její provoz.

 

 

Závěr a věcná doporučení:

 

   V blízkosti obce Dlouhá Louka byla postavena „Demonstrační větrná elektrárna“. Před její výstavbou a po ní byl proveden výzkum hnízdních společenstev ptáků ve třech nejvýznamnějších biotopech – v lese, na louce a v chatové osadě (viz obr. č. 1, Šťastný, Bejček 1993). Bylo shledáno, že výstavbou elektrárny nebyly zasažena žádná lokalita zasluhující ochranu. V blízkosti nebylo zjištěno hnízdiště žádného ohroženého druhu, vyjma hýla rudého, jehož hnízdní výskyt však byl zaznamenán až v roce 1994, tedy po výstavbě zmíněného díla. Prezentované výsledky jsou dokladem, že provoz větrné elektrárny významným způsobem neovlivňuje hnízdní společenstva ptáků. Zjištěné rozdíly na otevřené ploše v blízkosti  větrné elektrárny bezesporu nesouvisejí s jejím provozem, nýbrž s likvidací lučního porostu během její výstavby a rozoráním zbylé části. Vzhledem k termínu odevzdání závěrečných zpráv (září 1993 resp. 1994) nebylo možné provést analýzu situace během podzimní migrace. Na základě vlastních výsledků a zkušeností zahraničních autorů (viz Šťastný, Bejček 1993) lze předpokládat, že výše uvedená elektrárna nebude mít zásadně rušivý vliv na avifaunu. Nelze doporučit osvětlení elektrárny v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek.Světlo ptáky v takových situacích přitahuje a tudíž by se zvýšilo riziko jejich kolize s lopatkami elektrárny.

 

 

IV. Vliv větrných elektráren na avifaunu – výzkum v Nizozemí

 

     Autoři Šťastný a Bejček (1993) uvedli některé výsledky výzkumu vlivu větrných elektráren na avifaunu v Nizozemí. Tyto výzkumy publikoval Winkelman v letech 1985-1990. Citace jsou uvedeny v jejich závěrečné zprávě.

 

     Výzkum byl zaměřen na větrné elektrárny s výškou věže 10 až 30 m s rotorem o průměru 7 až 25 m a výkonem 50 až 300 kW. Hlavním cílem bylo sledování změn chování ptáků za letu ve dne v blízkosti elektráren a zjištění počtu zabitých ptáků v noci. Částečně byla věnována pozornost i možným ztrátám ptáků hnízdících v okolí elektráren a ptáků zde se živících.

 

     Během 340 hodin pozorování bylo zaznamenáno 87000 ptáků v 6200 hejnech ve vzdálenosti 200 až 300 m od elektráren. Pouze 561 hejn  (13% hejn migrujících ptáků a 5% hejn místních ptáků) změnilo kvůli elektrárnám letové chování. Ve většině případů (97%) s ptáci vyhnuli ramenům rotoru, pouze tři procenta zvolila průlet mezi rameny. Jisté panické chování bylo zaznamenáno pouze u 1% hejn. Většina (78 – 99%) hejn změnila směr letu do strany (nejčastěji v úhlu 16-45o) a neměnila výšku letu. Nejméně citlivě reagovali bahňáci, drozdovití a krkavcovití ptáci (reakce zaznamenána u 2 až 6% hejn), nejcitlivěji pak racci a kachny (43%). Čím větší je síla větru, tím častěji hejna ptáků reagují na elektrárnu.Rozdílná reakce byla konstatována v závislosti na směru větru. Pokud vítr foukal zezadu, reakce byly mírnější než v případě větru ze stran a zepředu. Nebyly zaznamenány žádné diference v reakcích v souvislosti s velkostí hejn a věku ptáků. Přímo pod rotory nebyly nalezeni žádní mrtví ptáci. Vliv větrných elektráren na hnízdění ptáků se zdá být zanedbatelný. Z výše uvedeného vyplývá, že možnost kolize ptáků s větrnými elektrárnami střední velikosti při počasí s dobrou viditelností je prakticky nulová. Kolize jsou pravděpodobnější v noci a při počasí s horší viditelností, ale přesto jsou pouze nahodilé (Winkelman 1985b).

 

     Zajímavé výsledky pocházejí ze sledování vlivu skupiny 25 větrných elektráren na ptáky. Výška věží byla 30 m, průměr rotoru se třemi rameny byl 25 m. Vzdálenost mezi jednotlivými elektrárnami je 125 m. Celková délka této skupiny je 3000 m. Vlastní výzkum probíhal od ledna do poloviny dubna 1987, od prosince 1987 do začátku května 1988 a od října 1988 do poloviny dubna 1989. Cílem bylo zjistit počet ptáků, kteří se střetli s elektrárnami, a případný rušivý vliv na zimující vodní ptáky. Počet zabitých ptáků elektrárnami byl sledován v pruhu 60 m na obě strany od elektráren. Celkově bylo ve výše uvedených obdobích nalezeno 63 mrtvých ptáků 25 druhů, z nichž ovšem jenom 13 bylo nesporně zabito kolizí s elektrárnami, 4 velmi pravděpodobně a 16 možná. U 22 ptáků nebyla prokázána příčina smrti a 8 ptáků zahynulo z jiných důvodů. Pomocí přepočtů odhadli autoři, že v celé větrné farmě denně přijde o život 0,5 až 1,2 ptáků. Na podzim s větrnými elektrárnami koliduje dvakrát až třikrát více ptáků než v zimě a na jaře. Průměrný počet kolizí ptáků na kilometr větrných elektráren odpovídá počtu ptáků zabitých na kilometr silnic a je mnohem menší než počet nehod na kilometr elektrického vedení.

 

     Ve větrné farmě s 18 větrnými elektrárnami (výška věží 35 m, průměr rotoru 30 m) na 55 ha orné půdy byl sledován rušivý vliv těchto elektráren na hnízdění, odpočinek a tah ptáků, na jejich chování v  noci a ve dne. Bylo zjištěno, že nejvíce rušivý účinek větrných elektráren se projevuje do vzdálenosti 300 až 400 m, což ovšem zpravidla neplatí pro hnízdící ptáky. Na stejném území byla zjišťována míra rizika chodu větrných v noci pro ptáky a do jaké míry ovlivňují jejich chování. K výzkumu v noci byl využíván radar a infradalekohledy, pomocí nichž bylo někdy možné identifikovat i ptačí druhy. Ve dne se pokusilo 14 ptáků proletět mezi rameny větrné elektrárny v provozu. Jeden z nich byl ramenem zasažen. Za soumraku a v úplné tmě bylo zaznamenáno 51 ptáků při pokusu proletět mezi rameny rotoru a u 14 z nich (28%) došlo ke kolizi. Střet s ramenem nekončí vždy smrtí. U čtyřech případů bylo zaznamenáno, že ptáci po kolizi pokračovali v letu. Řadu střetů nelze charakterizovat jako skutečné kolize. V šesti případech ze 14 nočních střetů ptáci sklouzli po ramenu a za rotorem se vzpamatovali. Tři takovéto střety skončily smrtí ptáka. Osvětlení větrných elektráren z důvodů zabránění střetů s ptáky se nezdá být nezbytné, protože ptáci jsou schopni nebezpečí rozeznat velmi dobře, dokonce i v noci. Při zhoršené viditelnosti, např. při mlze, světlo může naopak přitahovat zvyšovat tak riziko kolize. Bylo zjištěno, že zhruba čtvrtina hejn ptáků se vyhýbá nikoliv jednotlivým větrným elektrárnám,nýbrž jejich celému komplexu.

 

     Z výše uvedených výsledků vyplývá, že riziko střetu ptáků se středně velkými větrnými elektrárnami za denního světla při dobré viditelnosti je prakticky nulové. V noci a za počasí se zhoršenou viditelností riziko poněkud stoupá. Nebyl zaznamenán prokazatelný vliv elektráren na hnízdící ptactvo a ptactvo přilétající do blízkosti elektráren za potravou.

 

 

V. Vliv větrných elektráren na avifaunu – výzkum v Německu

 

   Z výzkumu, který prováděl Kaatz (1999), vyplývá individuální citlivost některých jedinců čápa bílého (ciconia ciconia) vůči  větrným turbinám, nacházejícím se v blízkosti hnízdišť.

     Pozorování čapího hnízda v Biesenu, okres Ostprignitz-Ruppin nezaznamenalo žádné zjevně negativní působení 0,5 km vzdálené větrné turbiny.

     V  Schönhagenu (okres Prignitz) se po léta obsazované čapí hnízdo po výstavbě jedné dvoulopatkové větrné turbiny ve vzdálenosti 550 m po dva roky neobsadilo. Teprve třetím rokem následovalo úspěšné, ale velmi váhavé osídlení.

     V Pirowě (okr. Prignitz) osiřelo po léta obsazované hnízdo bílého čápa bezprostředně po výstavbě tří větrných turbin ve vzdálenosti 1000 m od hnízda a už se neobnovilo. Jedno z kroužkovaných mláďat, samička, se potom usídlila v poněkud  od větrných turbin vzdálené sousední obci Baek (okr.. Prignitz) .  Pirowské hnízdo bílého čápa osídlil nový čapí pár teprve v r.1998. Mezitím sídlila kroužkovaná samička v Baeku.

     V oblasti větrného parku v Nackelu, okr. Ostprignitz – Ruppin byl mnohokrát pozorován bílý čáp z  páru mláďat z Barsikowa (vzdálenost hnízda 2.5 km), když hledal potravu nad jedním potokem ve vzdálenosti pouze 50 m mezi pěti větrnými turbínami.

     Bylo hojně popsáno rušení klidu odpočívajících nebo zobajících ptáků chodem větrných turbin. Pozorování ptáků v oblasti 2 km v okolí turbin v severním Sasko-Anhaltsku ukázalo, že husa polní (Anser fabalis) a husa běločelá (Anser albifrons) dříve využívaly tohoto místa v tažné sezóně 1998/99 k oddechu a krmení. Po výstavbě větrných turbin se mu zjevně vyhnuly, ačkoliv se tam pěstovaly plody, které patřily k zvláště oblíbené husí potravě. Ptáci oblétali komplex  turbin vesměs ve vzdálenosti 500-750 m. Husy, které odpočívaly a krmily se , byly zpozorovány až ve vzdálenosti 900 m. Nečekanou toleranci k provozu větrných turbin projevily čejky chocholaté (vanellus vanellus). Na podzim 1998 odpočívaly mnoho týdnů v pozorované oblasti. Přitom užívaly k oddechu  i k hledání potravy také prostor  mezi turbinami, kde většina ptáků zachovávala odstup asi 100 m od blízkých turbin. Tolerance k provozu turbin jde u nevýznamného  počtu čejek tak daleko, že užívají i prostor mezi 40 – 100 metrovou  vzdáleností  od turbiny. Jde-li u pozorované tolerance o běžný jev během delších období oddechu, to se můžeme jen domnívat.

     Výše uvedené omezení pobytu divokých husí v blízkosti větrných turbin podpořili také Kruckenberg a Jaene  &  Bergmann (1998).  Autoři představují aktuelní výsledky pozorování vlivu silnic a cest  na využívání prostoru a na další chování  divokých husí.   Tito i jiní autoři dochází k poznání, že chování husí, včetně využívání prostoru a jejich citlivost na ruch silně ovlivňuje to, jde-li o konečné místo oddechu nebo jen o zastávku na tažné cestě.

 

     Pro ochranu přírody v praxi autoři předpokládají, že výskyt jedinců, kteří si na lokální ruch zvykli, závisí přímo na době trvání pobytu v pozorované oblasti. Přeletová území dále cestujících ptáků potřebují ochranu, neboť právě ti reagují ze shora uvedených důvodů na vlivy ruchu.  Pro podzimní tažení divokých husí, které převážně nastává  s vysokou intenzitou průletů v severním Brandenbursku a Sasko-Anhaltsku mohou větrné turbiny představovat místní rušivý vliv, na který si husy v jejich okolí za krátkou dobu nezvyknou a těmto místům se spíše vyhnou.

     Kaatz pozoroval letící tažné ptáky a zjistil zřetelné reakce u ve dne  táhnoucího jeřába popelavého (Grus grus) jak u jednotlivě stojících větrných turbin v Brandenbursku, tak i v jednom větrném parku v severním Sasko-Anhaltsku. Už ve vzdálenostech od 700 m od  turbiny ptáci zmateně opustili klínovou, případně přímkovou letovou formaci. Létali zmateně  kolem a vývrtkovitě kroužili ve vzduchu a pokoušeli se dostat do výšky. Během tohoto podzimního tažení byl přitom registrován sborový křik mladých jeřábů uvnitř hejna, což znamená, že mláďata chtějí v této situaci opět navázat kontakt s rodiči. Jeřábi potom oblétají turbiny ve velkých obloucích. Po průletu prostoru s větrnými turbinami se opět snaží utvořit klínovou, příp. přímkovou letovou  formaci.Pozorovatel z toho vyvozuje, že tyto reakce jeřábů na provoz větrných turbin způsobují turbulence – víření ve volném prostoru, které, jak se zdá, mohou být pro pomalu létající, plachtící jeřáby problematické ještě i ve větší vzdálenosti.

     Během ptačího tažení na jaře r.1999 při průměrném jihozápadním proudění bylo pozorováno táhnoucí hejno 13 jeřábů, které letělo téměř rovně ve výšce asi 120 m a ve vzdálenosti 100 m od větrné turbiny bez zjevné reakce. Dva společně letící jeřábi přeletěli větrný park ve výšce 250 m bez problémů.

     Zvláštní chování bylo pozorováno  v sasko-anhaltském parku větrných turbin u velkého táhnoucího hejna havranů polních (corvus frugilegus). Havrani chtěli park zpředu přeletět v malé výšce (asi 80 – 100 m). Hejno cca 250 ptáků bezprostředně před větrnou turbinou jakoby narazilo „na neviditelnou zeď“, ptáci začali třepetat křídly a vývrtkovitě létat k zemi a kroužíce zpět se pokoušeli dostat do výše a ve vysoké výšce přeletět park, případně ho obletět ve vzdálenosti asi 400 m.  

     Husa polní (Anser fabalis) , letící v jiné formaci, se při odhadované výšce letu  80 – 140 m rovněž zdaleka vyhýbá větrné turbině. Jen jednou bylo pozorováno hejno 9 hus, které přilétajíce zezadu  proletěly ve  výšce letu cca 80 m mezi dvěma turbinami. Zjevně přitom  značně zvýšily rychlost letu. Husy, letící ve výšce přes 200 m, přeletěly větrný park bez problémů.

     Tato i další pozorování zesilují domněnku, že především oblast vzdušných vírů ve vzduchu za turbinami a intenzita  vírů nutí ptáky k odchylné reakci ve způsobu letu, kdy výškou a směrem letu tyto zóny míjejí.

 

     Pozorované odchylky v letovém chování ptačích hejn, přilétajících sem ze závětrné strany, se  jeví ve světle zvláštních podmínek proudění objektivně vysvětlitelné. Přitom byla pro následující  úvahu vzata za základ data jedné typické větrné turbiny: výška náby 70 – 90 m a třílistý rotor s průměrem 60 m.  Při rychlosti větru od 15 m/s (odpovídá síle větru 7 Bf) činí počet otáček rotoru kolem 0,33/s. Z toho vyplývá koncová rychlost lopatek rotoru od 64 m/s nebo 230 km/hod. Za těchto podmínek dochází k vytvoření výrazné turbulentní vlečky na obvodu rotoru. Podle Stahla sice momentálně nejsou známé žádné aerodynamické studie, vztahující se k větrným turbinám, ale na základě srovnatelného Reynoldsova čísla můžeme získat analogie z aerodynamiky letadel. Vedle srovnatelných rychlostí proudění a uspořádání lopatek a průměrů rotoru se vyšetřují také proudění v lopatkových mřížích.

 

     Je známo, že okrajová turbulence, tvořící  se za lopatkami rotoru  stabilního vířivého proudu (vlečky) se může ustálit v intervalu 20 – 120 sekund. Takový vířivý proud (vlečka) vede většinou k nehodám, příp ohrožení malých sportovních letadel, které chtějí přistát po velkých letadlech.

     Podle toho musíme vycházet ze skutečnosti,  že se na závětrné straně větrných turbin vytvoří vířivé pole, které je prokazatelné i po několika stech metrech.  Na základě rotačního pohybu lopatek vznikají tři vývrtkovitě se vzájemně prolínající víry s jednotlivými průměry od 1 do 5 m v blízkém okolí i  po desítkách metrů. Tím vzniká obraz proudění se silně změněnými směry a rychlostmi. Tak může docházet k letově dynamickým problémům u ptáků, zvláště u plachtících ptáků jako  jeřáb nebo čáp. U plachtících ptáků může za těchto okolností dojít k rozpadu letové formace. Křídelníci by měli mít z aerodynamického hlediska méně problémů.

     Dosud jsme se zabývali jen pravděpodobně dominantním jevem – okrajovým vírem. Vcelku je problém poměrů proudění složitější. Druhý problém  tkví v tom, že takováto rotující vírová pole se jinde v přírodě nevyskytují – tj. neexistují žádné přírodní rotující  překážky.  Na okrajích lesů, domů, hor a příkopů  má vír zcela jinou charakteristiku. Tam nemůže dojít k iritaci ptactva, zvláště letových formací, jako v oblastech kolísajícího vzdušného proudu za větrnými turbinami.

 

     Vzhledem k těmto aspektům aerodynamických účinků větrných turbin  na ptačí faunu je potřeba dalšího výzkumu zjevná. Přitom je nutná interdisciplinární spolupráce výzkumu aerodynamiky a chování ptactva.

    

VI. Závěr

 

           Příčinou poklesu stavu polního ptactva ve vnitrozemí je zintensivnění zemědělských prací např. při orbě strnišť a výsevu ozimů a používání chemických a minerálních hnojiv. To vše omezuje existenci mnohých druhů  ptáků. Také extrémně dynamický hospodářský rozvoj s velkým využitím plochy negativně ovlivňuje stav ptactva. K tomu někdy přistupují další faktory, jako např. dopravní ruch, elektrické vedení, rekreanti a lov, zde by mohla výstavba větrných turbín stav fauny dále zhoršit. Proto je třeba s ochránci dohadovat různá zmírňovací opatření, např. vymezení dostatečných zón k ochraně polního ptactva. V takové krajině např.nejsou lesní porosty, které by ptákům pomohly. Ptáci potřebují stabilní,  nerušené a co možná málo intenzivně obhospodařované území. Jako pomocné a kompenzující opatření zde přichází v úvahu podpora biostaveb, ponechávání úhorů a mezí, zachovávání stále zelených ploch, travních porostů a také obnova starých polních cest a budování nových.

.

 Literatura

 

(1)      Felix, J. (1977) : Evropská fauna.Artia, Praha, s.305.

(2)      Dungel, J., Hudec, K. (2001) : Atlas ptáků České a Slovenské republiky. ACADEMIA, Praha, s. 250.

(3)      Justka,K. und Bunse, E. (1995) : Naturschutzfachliche Beurteilung der Windenergie im Land Brandenburg Naturschutz und Landchaftspflege in Brandenburg 2, s. 4-12.

(4)      Kaatz, J. (1999) : Einfluss von Windenergieanlagen auf das Verhalten der Vogel im Binnenland. In Vogelschutz und Weindenergie, Bundesverband Wind Energie e. V., s. 52-60.

(5)      Köppen, U. und  Scheil, S. (1996) : Berichte der Vogelwarte Hiddensee, Heft 13.

(6)      Köppen, U. und  Scheil, S. (1997) : Berichte der Vogelwarte Hiddensee, Heft 14.

(7)      Loske, K.H. (1999) : Konflikte zwischen der Vogelwelt und Weindenergienutzung im Binnenland. In Vogelschutz und Windenergie, Budersverband Wind Energie e.V., s. 43-51.

(8)      Šťastný, K., Bejček, V. (1993) : Vliv větrné elektrárny Dlouhá Louka na populace ptáků. Etapa I : Avifauna zájmového zemí Dlouhá Louka před zahájením provozu „Demonstrační větrné elektrárny“. Závěrečná zpráva, katedra ekologie LF VŠZ, Praha, s. 18.

(9)      Šťastný K., Bejček, V. (1994) : Vliv větrné elektrárny Dlouhá Louka na populace ptáků.Etapa II : Avifauna zájmového území po zahájení provozu „Demonstrační větrné elektrárny“. Závěrečná zpráva, katedra ekologie LF VŠL, Praha, s. 14.

 

     Zpracováno podle uvedených podkladových materiálů.

 

 

 

                                                                                                      RNDr. Josef Štekl, CSc.

                                                                                                Ústav fyziky atmosféry AV ČR

      zpět na úvodní stránku                                                                 ste@ufa.cas.cz