Krajinný ráz                          

Definice                                                                                                                   zpět na úvodní stránku

 

Ráz krajiny je významnou hodnotou dochovalého přírodního a kulturního prostředí a je proto chráněn před znehodnocením. Ráz krajiny je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí její rázovitost - odlišnost a jedinečnost. Ráz krajiny vyjadřuje nejenom přítomnost pozitivních jevů a znaků, ale též kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Pojmu „krajinný ráz“ odpovádá pojem „charakter krajiny“ (Landscape Character, Landschaftscharakter), vyjádřený především morfologií terénu, charkterem vodních toků a ploch, vegetačního krytu a osídlení. Krajinný ráz je vyjádřením vztahů přírodních, socioekonomických a kulturně-historických

vlastností dané krajiny.

 

Krajinný ráz a jeho ochrana jsou definovány § 12 zákona č. 114/1992 Sb. (pdf 396.1 KB) o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů.

 

„1. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

2. K umisťování a povolování staveb, jakož i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody (krajský úřad). Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

3. K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody (krajský úřad) zřídit obecně závazným předpisem přírodní park
a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo narušení stavu tohoto území.“

 

Ustanovení zákona vychází z celoevropsky přijatého standardu, že existuje zájem na celoplošné ochraně krajinného rázu jako součásti kulturního dědictví minulosti a příznivého životního prostředí budoucích generací. Zákon vyjadřuje záměr, aby orgány ochrany přírody chránily nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale aktivně přispívaly k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot.

Institut krajinného rázu odráží snahu zákonodárce přiměřeně chránit ráz krajiny jako přírodní, kulturní a historické bohatství, který je zároveň v souladu s Evropskou úmluvou o krajině. Gesci za tento institut svěřuje orgánům ochrany přírody, které se mají aktivně podílet na regulaci změn působených v krajině výstavbou či jinnými činnostmi.

Aby bylo možno krajinný ráz chránit, je nutno popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvářejí. Dále se hodnotí vlivy navrhovaných záměrů na tyto znaky a hodnoty, tj, zásahy do krajinného rázu, nebo se provádí hodnocení území z hlediska krajinného rázu a stanoví se opatření k jeho ochraně.

 

Odborná literatura, podkladové materiály, metodiky

· Cílek, V., 2002 : Krajiny vnitřní a vnější, Agora Praha

· Culek, M., 1996: Biogeografické členění ČR, Enigma Praha

· Demek, J. a kol., 1987: Zeměpisný lexikon ČSR, Academia Praha

· Gojda M., 2000: Archeologie krajiny. Vývoj archetypů kulturní krajiny, Academia Praha

· Löw, J., Míchal, I., 2003: Krajinný ráz, Lesnická práce

· přehled VHCÚ, MCHÚ, přírodních parků, PS

· Sklenička, P., 2003: Základy krajinného plánování, Naděžda Skleničková Praha

· seznam kulturních památek ČR

· Spirine, A.W, 1998: The Language of Landscape. Yale University Press, New Haven And London

· Rada Evropy, 2000: ETS 176 - Evropská úmluva o krajině, Florencie

· dokumentace ÚSES

· územní plány obcí a velkých územních celků

 

Metodiky:

· Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě (metodické doporučení), AOPK ČR 1999, I. Míchal a kol.

· Metodika hodnocení krajinného rázu, SCHKO ČR 1997, R. Bukáček, P. Matějka a kol.

· Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, ČVUT 2004, Vorel I., Bukáček R., Matějka P., Culek M., Sklenička P.

 

---

Krajinný ráz a výstavba

Ochrana krajinného rázu je ochranou obecnou, platí tedy na celém území státu. Zvýšená pozornost je problematice věnována v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického obrazu kulturní krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu správy CHKO. 

Co znamená ochrana krajinného rázu?

Správa ve správním řízení rozhoduje o udělení (neudělení) souhlasu s umístěním a povolením staveb, případně k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz. Zákon o ochraně přírody a krajiny nestanovuje postup vlastního hodnocení, ale v odst. 1 upozorňuje, čeho se ochrana dotýká.

Metodiky a postup hodnocení

V praxi se uplatňuje dvojí možnost hodnocení. Jednou z nich je vyhodnocení krajinného rázu dané oblasti, která se většinou rozdělí na menší prostorové jednotky. V jednotlivých územních celcích se popisují její charakteristiky a hodnoty. Takto zpracovaný podklad není jen zhodnocením estetických a přírodních kvalit území, ale může být brán zároveň jako preventivní odborný podklad[1]  (nezávazné povahy) při posuzování dalšího využití a změn v území.  Druhým případem je hodnocení konkrétního (většinou navrhovaného) vlivu záměru na krajinný ráz, kdy je posuzováno jeho působení  a projev v daném prostředí.

Kromě vlastního postupu hodnocení, jež si může každý rozpracovat zcela libovolně, existuje několik pomocných metodik zabývajících se krajinným rázem. Jejich využívání je zcela individuální a nelze je zobecňovat, mnohdy se navíc používají kombinace hodnocení.

NěkteréMalý háj, Krušné hory. související aspekty krajinného rázu

Výsledné hodnocení krajinného rázu se odvíjí od kvality jednotlivých komponent. Kulturní a historická charakteristika krajiny je spjata s osidlováním a životem v krajině, přírodní hodnota je tvořena především kvalitou a pestrostí přírodních složek. Výraz vzniklého krajinného obrazu, jehož součástí jsou tedy doklady existence a působení člověka (sídla, samoty, drobné stavby, cesty, obhospodařované plochy, rybníky apod.) je dán společným projevem všech charakteristik. Seskládáním existujících dílčích plošek různých tvarů  v jejich proměnlivých barevných tónech vzniká výsledný dojem estetického souladu/nesouladu  rozdílných kvalit. Případnou subjektivitu hodnocení lze omezit vycházením z určitých vžitých  poznatků, co je estetické[2] a co přispívá k harmonii prostředí (= objektivní stránka hodnocení).

Při popisu krajinného rázu je snahou rozpoznat čím je daný krajinný prostor charakterizuje (tzn. co tvoří soubor typických znaků prostředí). Identifikací znaků přírodní i kulturní povahy, sledováním vzájemných vztahů a časoprostorových změn je podávána informace o funkci systému, hodnotě a konečně o vizuálním vzhledu řešené oblasti. Stupeň kvality (např. území se zvýšenou estetickou hodnotou) určuje další využívání území. Je zřejmé, že větší omezení stavebních, územních  nebo ostatních činností se bude dotýkat oblastíUsedlost Emilov, Křivoklátsko. se zachovalejšími charakteristikami. Přesto nelze obecně vycházet jen z poznatků o kvalitě hodnot bez konfrontace vlastního záměru s prostředím. Toto hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz bývá řešením variantním, kdy se na základě posuzování jednotlivých scénářů hledá optimální alternativa. Nesmírně důležité je pochopení přesahu působení některých záměrů převažujícího vertikálního směru (např. větrné elektrárny, věže mobilních operátorů) do mnohdy značně vzdáleného okolí. Umisťování takových staveb se musí individuálně posuzovat pro konkrétní místo a krajinný prostor a nelze jej  zobecňovat. Pohledy na  horizonty ať již obcí či na obzor krajiny jsou jedním z vyhledávaných popisů výrazu krajiny, stejně jako hledání dominantních prvků a rysů.

 

 

 

[1] V období mezi roky 1995 – 2003 byly studie hodnocení krajinného rázu vypracovány pro šestnáct CHKO. Podklad mohou využívat: Blaník, Broumovsko, Český kras, Český ráj, České středohoří, Jeseníky, Jizerské hory, Litovelské Pomoraví, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Třeboňsko, Slavkovský les, Žďárské vrchy, Železné hory a  Šumava.    

[2] I. Vorel se ve svém hodnocení pokouší zobjektivnit krajinný ráz právě přes obsahovou náplň estetické hodnoty, která je chápána v závislosti na estetické normě.

Estetická norma je určitým filtrem, který v určité době, v určité zeměpisné šířce a délce, v určitém kulturním prostředí ovlivňuje způsob estetického vnímání, cítění a prožívání. Estetická norma je závislá na celé škále společenských vlivů.“ …

„Estetické hodnoty krajiny jsou tvořeny jednak hodnotami emociálními a jednak hodnotami obsahovými. Právě obsahové hodnoty jsou pro vnímání a hodnocení krajiny velmi specifické.“ (SKLENIČKA, P.; VOREL, I. (eds.), 1999: Péče o krajinný ráz cíle a metody.  Sborník přednášek a diskusních příspěvků z kolokvia konaného 17. a 18. února na Fakultě architektury v Praze. ČVUT Praha, s. 22)   

 

http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=87

 

(www Správa ochrany přírody)

 

zpět na úvodní stránku